Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
11.srpna 2022
Ještě nejste členem Glos? Zaregistrujte se.
 

Eurocentrismus a jeho avataři: Dilemata společenských věd - Immanuel Wallerstein

Publikován 8.května 2004, text čítá cca 7194 slova. 7177 přečtení  |  3 reakce

II

Různé formy eurocentrismu a různé formy jeho kritiky netvoří nutně koherentní celek. O co se můžeme pokusit, je "vyhmátnout" centrální debatu. Jak jsem již poznamenal, institucionalizované společenské vědy vznikly jako aktivita v Evropě. Jsou obviňovány z vytváření falešného obrazu společenské reality chybným chápáním, hrubým přeháněním a/nebo zkreslováním historické role Evropy, obzvláště její role v moderním světě.

Kritikové užívají tři různá (a vzájemně poněkud protichůdná) druhy tvrzení.
Za prvé že ať to bylo cokoliv, co Evropa provedla, jiné civilizace právě dělaly totéž, až do chvíle, kdy Evropa užila své geopolitické síly k přerušení tohoto procesu v jiných částech světa.
Za druhé že cokoliv to bylo, co Evropa udělala, není nic jiného než pokračování toho, co jiní byli dělali již drahnou dobu, přičemž Evropané se přechodně dostali do čela.
Za třetí že ať už tedy Evropa učinila cokoliv, tyto činy byly chybně analyzovány a byly předmětem nepřiměřené extrapolace, která má nebezpečné důsledky pro vědu i politický svět. První dva argumenty - dosti rozšířené - podle mého názoru trpí tím, co bych nazval "antieurocentrický eurocentrismus". Třetí argument se mi zdá bezpochyby správný a zaslouží si plnou pozornost. Jaký druh zajímavého zvířete by mohl být ten "antieurocentrický eurocentrismus"? Podívejme se na každé z těchto tvrzení.

Po celé dvacáté století se objevovaly osoby, které tvrdily, že v rámci, řekněme, čínské, indické nebo arabsko-muslimské civilizace existovaly kulturní základy i společensko-historický vzor vývoje, který by byl vedl k vytvoření plně rozvinutého moderního kapitalismu, nebo se společnost již skutečně nacházela na cestě k němu. V případě Japonska je argument často ještě silnější, jelikož se uvádí, že tam se moderní kapitalismus opravdu vyvinul, odděleně ale (po určitý čas) současně s jeho nástupem v Evropě. Základem většiny těchto argumentů je etapová teorie pokroku (často je to její marxistická varianta), ze které logicky vyplývá, že různé části světa byly všechny na paralelních cestách k modernitě nebo kapitalismu. Tento způsob argumentace předpokládá rozlišnost a společenskou autonomii různých civilizačních oblastí na jedné straně, na straně druhé i jejich společnou podřízenost nějakému vše přesahujícímu vzoru vývoje.

Jelikož snad všechny argumenty tohoto typu jsou specifické pro tu kterou kulturní oblast a její historický vývoj, bylo by nesmírně náročné probrat jejich věrohodnost jednu po druhé. Navrhuji, abychom tu tak neučinili. Co bych však rád zdůraznil, je logická limitace, která je společná všem těmto tvrzením, a jeden obecný intelektuální důsledek. Logická limitace je jasná. I když je pravda, že různé části světa byly na cestě k modernitě/kapitalismu, možná byly na této cestě i dosti daleko, stále zůstává problém vysvětlení skutečnosti, že to byl Západ, nebo Evropa, kdo cíle dosáhl první a byl následně schopen "dobýt svět". V tomto bodě jsme zpět u původní otázky: "Proč modernita/kapitalismus právě na Západě?".

Někteří lidé dnes popírají, že by Evropa v hlubším smyslu vůbec dobyla svět, na základě argumentů, podle kterých vždy existoval nějaký odpor, ale to se mi zdá být přehnanou interpretací reality. Neboť opravdu proběhlo koloniální dobytí, které pokrylo velkou část Země. Opravdu existují vojenské ukazatele evropské síly. Bezpochyby se vyskytovaly různé formy odporu, aktivního i pasivního, ale pokud by tento odpor byl vskutku býval významný, nebylo by dnes o čem diskutovat. Pokud budeme příliš trvat na mimoevropské agendě jako tématu, skončíme u mazání všech evropských hříchů, nebo aspoň většiny z nich. Nezdá se mi, že by kritici zamýšleli právě toto.

Ať už však považujeme evropskou dominanci za jakkoliv dočasnou, stále ji potřebujeme nejdříve vysvětlit. Většina kritiků, užívajících tento způsob argumentace, se zajímá více o vysvětlení toho, jakým způsobem Evropa přerušila přirozený proces v jejich části světa, než jak toho vůbec byla schopna. Ba co víc, tím, že se snaží umenšit účast Evropy na tomto činu, na tomto údajném "pokroku", posilují interpretaci, že to nějaký pokrok byl. Tato teorie dělá z Evropy "záporného hrdinu"- bezpochyby záporného, ale bezpochyby též hrdinu v dramatickém smyslu, neboť to byla právě ona, kdo zvítězil v závěrečném sprintu a proběhl první cílem. Co je ještě horší, toto vyvolává implikaci, že kdyby měli jen poloviční šanci, Číňané, Indové nebo Arabové by nejen mohli, oni by byli udělali totéž, tj. spustili modernitu/kapitalismus, dobyli svět a započali vykořisťovat zdroje a lidi a hrát sami roli záporného hrdiny.

Tento výklad moderní historie se zdá být velmi eurocentrický ve svém antieurocentrismu, protože akceptuje význam (hodnotu) evropského pokroku přesně tak, jak jej definovala Evropa, a pouze předpokládá, že ostatní to dělali, nebo by to byli udělali též. Z nějakého pravděpodobně náhodného důvodu Evropa získala dočasný náskok a interferovala silně s jejich vývojem. Předpoklad, že my ostatní jsme mohli být také "Evropany", považuji za velmi nepodařený pokus oponovat eurocentrismu, který ve skutečnosti posiluje nejhorší důsledky eurocentrického myšlení pro společenské vědění.

Druhý způsob opozice eurocentrických analýz popírá, že by to, co Evropa vykonala, bylo něco nového. Tato argumentace začíná zdůrazněním toho, že západní Evropa byla až do pozdního středověku marginální (periferní) částí euroasijského kontinentu, jejíž historická role a kulturní vyspělost byly pod úrovní jiných částí světa (jako arabského světa nebo Číny). To je nepochybně pravda, alespoň jako prvoúrovňová generalizace. Poté je učiněn rychlý skok a moderní Evropa je situována do konstrukce ekumeny nebo světové struktury, jež se tvořila po několik tisíc let (viz různí autoři v Sanderson 1995). Toto není neobhajitelné, ale systémový význam této ekumeny musí být dle mého názoru ještě doložen. Pak se dostaneme k třetímu kroku v pořadí: z dřívější marginality západní Evropy a dlouhodobé konstrukce euroasijské světové ekumeny se odvodí, že cokoliv, co se stalo v západní Evropě nebylo nic zvláštního, prostě jen další z variant historické konstrukce jednoho systému.

Tento druhý argument považuji za koncepčně a historicky chybný. Nezamýšlím jej tu však vyvracet (viz Wallerstein 1992a). Chci pouze ukázat, v čem je toto tvrzení antieurocentrickým eurocentrismem. Vyžaduje totiž logicky, aby bylo řečeno, že kapitalismus není nic nového - a někteří, kteří sdílí názor o kontinuitě vývoje v euroasijské ekumeně, explicitně toto stanovisko zaujímají. Na rozdíl od pozice těch, kteří tvrdí, že jiné civilizace byly též na cestě ke kapitalismu, tento argument zní, že jsme to všichni všechno dělali společně a že neexistoval skutečný vývoj směrem ke kapitalismu, protože celý svět (nebo alespoň euroasijská ekumena) byl vždy již v jistém smyslu kapitalistický.

Dovolte mi poukázat nejprve na fakt, že toto je klasická pozice liberálních ekonomů. Opravdu se moc neliší od Adama Smithe, jenž tvrdil, že existuje "sklon (v lidské povaze) ke směně, výměně a obchodování jedné věci za druhou" (1937, s.13). To eliminuje rozdíly mezi různými historickými systémy. Pokud Číňané, Egypťané a Západoevropané dělali celou dobu totéž, v jakém smyslu jsou to různé civilizace nebo odlišné historické systémy? (per contra viz Amin 1991). Pokud eliminujeme kredit Evropy, zůstane kredit vůbec ještě někomu kromě panhumanity?

Ale nejhorší je opět skutečnost, že přivlastněním toho, co moderní Evropa učinila, akceptujeme ideologický argument eurocentrismu, že modernita (nebo kapitalismus) je zázračná a úžasná, pouze přidáme, že tak jako tak se k ní vyvíjel každý. Popřením zásluh Evropy popřeme vinu Evropy. Co je tak špatně na evropském "dobytí světa", když to není nic než zatím poslední část pochodu ekumeny? Místo argumentu k Evropě kritického toto implikuje potlesk Evropě za to, že sice byla "marginální" částí ekumeny, ale nakonec si přisvojila moudrost ostatních (a starších) a úspěšně ji aplikovala.

A nevyhnutelně následuje nevyslovený závěr. Pokud euroasijská ekumena sledovala stejné vlákno po tisíce let a kapitalistický světový systém není nic nového, jaký existuje argument, že toto vlákno nebude pokračovat navždy, nebo alespoň po neurčitě dlouhou dobu? Pokud kapitalismus nezačal v šestnáctém (nebo osmnáctém) století, určitě neskončí v jednadvacátém. Osobně tomu prostě nevěřím a napsal jsem o tom nedávno několik textů (Wallerstein 1995; Hopkins & Wallerstein 1996). Má hlavní připomínka spočívá však v tom, že tento způsob argumentace není v žádném případě antieurocentrický, jelikož akceptuje sadu základních hodnot, které byly (jsou) prosazovány Evropou během období světové nadvlády, a tím podkopává nebo popírá konkurenční hodnotové systémy z jiných částí světa.

Myslím, že musíme nalézt pevnější základy protieurocentrického postoje ve společenských vědách. Třetí způsob kritiky - že to, co Evropa udělala, bylo analyzováno chybně a prošlo neadekvátní extrapolací, což mělo nebezpečné následky jak pro vědu, tak pro politickou sféru - je jistě pravdivý. Myslím, že musíme začít se zpochybněním domněnky, že to, co Evropa učinila, byl pozitivní krok. Myslím, že se musíme pustit do pozorného vyúčtování všeho, co bylo vykonáno kapitalistickou civilizací během jejího trvání, a zvážit, převažují-li vskutku klady nad zápory. To je něco, oč jsem se jednou pokusil, a vybízím ostatní, aby učinili totéž (viz Wallerstein 1992b). Mé vlastní vyúčtování skončilo zcela záporně, a proto nepovažuji kapitalistický systém za důkaz lidského pokroku. Považuji jej spíše za následek zhroucení historických bariér bránících etablování partikulární verze vykořisťujícího systému. Skutečnost, že se Čína, Indie, arabský svět a další regiony nevyvíjely směrem ke kapitalismu, je důkazem toho, že byly lépe imunizovány proti tomuto jedu - a to je šlechtí. Učinit z této zásluhy něco, za co by se měly omlouvat, je pro mne kvintesenciální forma eurocentrismu.

Raději bych dal přednost opětovnému zvážení, co není universalistické v universalistických doktrínách, které se vynořily z historického systému, jenž je kapitalistický, z našeho moderního světového systému. Tento moderní světový systém si vyvinul struktury myšlení, které jsou značně odlišné od struktur předchozích. Často se říká, že to, co je odlišné, je vývoj vědeckého myšlení. Zdá se však jasné, že to není pravda, jakkoliv úžasný moderní vědecký pokrok je. Vědecké myšlení zdaleka předchází moderní svět a vše, co je přítomné ve všech hlavních civilizačních zónách. Tato skutečnost byla pro Čínu přesvědčivě demonstrována v korpusu prací, který nastartoval Joseph Needham (Needham 1954-).

Co je specifické pro moderní struktury vědění, je koncept "dvou kultur". Žádný jiný historický systém se nepostaral o tak důkladný rozkol mezi vědou a filosofií/humanitními obory, nebo - jak by se toto, myslím, dalo lépe charakterizovat - o oddělení hledání Pravdy od hledání Dobra a Krásy. Nebylo opravdu jednoduché pojmout tento rozkol v rámci geokultury moderního světa. Trvalo tři století, než bylo oddělení institucionalizováno. Dnes je již nicméně základem geokultury a tvoří pilíře našeho univerzitního systému.

Tento koncepční rozpor umožnil modernímu světu předložit bizarní koncept hodnotově neutrálního odborníka, jehož objektivní odhady skutečnosti by mohly tvořit základ nejen inženýrských rozhodnutí (v nejširším slova smyslu), ale i společensko-politické reality. (...) Ale toto zároveň odstranilo z pozadí našich hlavních společenských rozhodnutí za posledních pětset let substancialistickou (jako protiklad k technické) vědeckou debatu. Představa, že věda je tu a společensko-politická rozhodnutí tam, je klíčový koncept, který udržuje eurocentrismus, neboť jediné universalistické propozice, které byly a jsou akceptovatelné, jsou ty, jež jsou zároveň eurocentrické. Každý argument, který posiluje rozdělení těchto dvou kultur, tak napomáhá udržovat eurocentrismus. Pokud někdo popře zvláštnost moderního světa, ztratí důvěryhodné argumenty pro rekonstrukci struktur vědění, a tedy i důvěryhodné argumenty pro nalezení inteligentních a racionálních alternativ ke stávajícímu světovému systému.

V posledních asi dvaceti letech byla legitimita tohoto rozkolu poprvé závažným způsobem zpochybněna. Takový je význam například ekologického hnutí. A toto je základním kamenem veřejného útoku na eurocentrismus. Tyto výzvy vyústily do takzvaných "vědeckých válek" a "kulturních válek", které jsou samy často zastírající, nečitelné a obskurní. Pokud máme narýsovat opětně jednotnou strukturu vědění, je velmi důležité, abychom se nenechali svést vedlejšími cestičkami, které míjí toto centrální téma. Pokud máme zkonstruovat světový systém alternativní k tomu, který je dnes ve smutné a hluboké krizi, musíme se zabývat Pravdou a Dobrem současně a neodlučitelně.

A pokud máme toto všechno zvládnout, musíme zároveň rozpoznat a uznat, že Evropa vskutku vykonala mezi šestnáctým až devatenáctým stoletím něco zvláštního, něco, co opravdu transformovalo svět, avšak způsobem, jehož negativní následky neseme dodnes. Musíme se přestat snažit zbavit Evropu její specifičnosti s chybným předpokladem, že ji tím zbavíme i nelegitimního kreditu. Přesně naopak. Musíme plně uznat zvláštnost a jedinečnost evropské rekonstrukce světa, protože jen tehdy ji bude možné transcendovat a dospět snad k celostnému, universalistnímu vidění lidské možnosti, jež se nezalekne žádného obtížného problému při hledání Dobrého a Pravdivého.

Přeložil Martin Schlemmer
Původní, anglická verze:
Eurocentrism and its Avatars: The Dilemmas of Social Science

 << Předchozí: Eurocentrismus ve společenských vědách <<
Bibliografie:
Abdel-Malek, Anouar (1981). La dialectique sociale. Paris: Seuil. [English: Civilisations and Social Theory, Volume I of Social Dialectics. London: Macmillan, 1981.]
Amin, Samir (1991). "The Ancient World-Systems versus the Modern Capitalist World-System," Review, XIV, 3, Summer, 349-385.
Bury, J. B. (1920). The Idea of Progress. London: Macmillan.
Chen, Xiaomei (1992). "Occidentalism as Counterdiscourse: 'He Shang' in Post-Mao China," Critical Inquiry, XVIII, 4, Summer, 686-712.
Hopkins, Terence K. & Wallerstein, Immanuel, coord. (1996). The Age of Transition: Trajectory of the World-System, 1945-2025. London & New Jersey: Zed Press.
Jones, E. L. (1981), The European Miracle: Environment, Economics, and Geopolitics in the History of Europe and Asia. Cambridge: Cambridge Univ. Press.
Needham, Joseph (1954- ). Science and Civilisation in China. Multiple volumes in progress. Cambridge: Cambridge Univ. Press.
Nisbet, Robert A. (1980). History of the Idea of Progress. New York: Basic Books.
Rickert, Heinrich (1913). Die Grenzen der naturwissenschaftlichen Begriffsbildung, 2. neu beart. aufl. Tubingen: J.C.B. Mohr. [English: The Limits of Concept Formation in the Physical Sciences. Cambridge: Cambridge Univ. Press, 1986.]
Said, Edward (1978). Orientalism. New York: Pantheon Books.
Sanderson, Stephen K., ed. (1995). Civilizations and World Systems: Studying World-Historical Change. Walnut Creek, CA: Altamira.
Smith, Adam (1937 [1776]). The Wealth of Nations. New York: Modern Library.
Smith, Wilfred Cantwell (1956). "The Place of Oriental Studies in a University," Diogenes, No. 16, 106-111.
Wallerstein, Immanuel (1992a). "The West, Capitalism, and the Modern World-System," Review, XV, 4, Fall, 561-619.
Wallerstein, Immanuel (1992b). "Capitalist Civilization," Wei Lun Lecture Series II, Chinese University Bulletin, No. 23 [reproduced in Historical Capitalism, with Capitalist Civilization (London: Verso, 1995)].
Wallerstein, Immanuel (1995). After Liberalism. New York: New Press.

Poznámka překladatele:

Wallersteinův text o eurocentrismu považuji za podnětný v několika bodech. Předně pojímá svět jako celistvý systém, kde se jednotlivé části navzájem ovlivňují, žádná z nich není samostatná a autarkní, z čehož vyplývá, že každý člen nese zodpovědnost (ať už menší či větší, což je však v tomto kontextu irelevantní) za fungování a povahu celého systému. Z této odpovědnosti se nelze žádným způsobem vyvázat, vytvořit ostrůvek (více než proklamované) neutrality či nezúčastněnosti je nemožné. Texty zabývající se podobnými tématy nastavují též zajímavým způsobem zrcadlo vývoji společenských a humanitních věd a strukturám vědění, převažujícím v okruhu euroatlantické civilizace. V této souvislosti se mi jako velmi inspirativní jeví Wallersteinovy poznámky (a nejen jeho) o společenských vědách jako o služce politiky, jako děvčeti pro všechno, které prodává své služby mocenskému aparátu. Tímto tématem se zcela jistě budeme chtít zabývat podrobněji.

Nelze ovšem nepoukázat také na určitou nekonzistenci Wallersteinova přístupu, která spočívá v rozporu mezi jeho kritikou ideje pokroku jako něčeho čistě evropského a vnucovaného ostatním, a návrhem na změnu současného kapitalistického uspořádání světového systému v "systém alternativní", spravedlivější a tudíž lepší. Wallerstein vyzývá k hledání "inteligentních a racionálních alternativ ke stávajícímu světovému systému", což je myšlenka, která v sobě skrývá nejen ideu pokroku, ale dokonce ideu pokroku racionálně naplánovaného.


Související texty na Glosách:
Edward Said: Orientalism
Okcidentalismus
Immanuel Wallerstein - O autorovi

Immanuel WallersteinImmanuel Wallerstein, spoluzakladatel Fernand Braudel Center, předseda Gulbenkianovy komise pro rekonstrukci společenských věd, v letech 1994-1998 předseda International Sociological Association, je jedním z hlavních současných představitelů marxistického přístupu k mezinárodním vztahům. Kořeny jeho prací je třeba hledat v modelu centrum-periferie a v na něj navazující teorii závislosti, která hledá zdůvodnění ekonomické zaostalosti některých zemí. Podle ní jsou příčinou zaostalosti vyspělejší a hegemonistické kapitalistické státy (centrum), které si podřizují ekonomiku periferního státu, vtahují ji do svého vlastního systému a činí ji na sobě ekonomicky i politicky závislou. Ekonomiky států centra mají k dispozici nejmodernější technologie, jejichž aplikace dále znásobuje zisky a zvyšuje jejich mocenský předstih, zatímco periferie je odsouzena do role dodavatelů surovin či výrobků s minimální přidanou hodnotou. Centrum má zájem na udržení tohoto stavu, takže brání periferii v přístupu k technologiím a také jinak zneužívá svou mocenskou převahu.

Wallerstein chápe současný stav mezinárodních vztahů jako jediný celistvý systém, který nazývá kapitalistickou světoekonomikou. Tento světový systém je však podle něj ve vleklé krizi, která bude nejpravděpodobněji vyřešena nástupem socialistické světovlády.
Další odkazy:
Curriculum Vitae
Další eseje

Jak citovat tento textWallerstein, Immanuel. Eurocentrismus a jeho avataři: Dilemata společenských věd [online]. Glosy.info, 8.květen 2004. [cit. 11.srpna 2022].
Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/eurocentrismus-a-jeho-avatari-dilemata-spolecenskych-ved/>. ISSN 1214-8857.
Klíčová slova
eurocentrismus. pokrok. civilizace. orientalismus. společenské vědy. kolonialismus. Západ.

Diskuse k tématu

Autor popírá sám sebe. Nakonec se skutečně opět přihlásí k universalismu. Zkritizoval jej předtím, ale náhle bez udání důvodů např. nazývá kapitalismus jedem, apod.
Ondrej Capek (19.2.2006 21:51:34)
Diky. Myslim, ze to je shrnuti podstaty veci. Jakmile si totiz pozorneji text prectete asi jako ja zjistite, ze 1) zbytecne slozite napsan, 2) teka mezi hodnotovymi a bezhodnotovymi soudy.

Pokud totiz zlikvidujeme ideu pokroku, veskere evropske zkusenosti atd... jak muzeme odsoudit cosi jako "kapitalismus" jako neco APRIORI a NUTNE spatneho? (poctive by bylo uvest alespon jeden jediny priklad, pro je kapitalismus spatny). Jo mimochodem pojem POKROK mi prijde daleko bezrozpornejsi nez KAPITALISMUS.
Les
xy (22.12.2005 23:47:22)
Ladislav Ouda: Jen si dovolím připojit nedávno vyčtenou informaci: Prý mezi odborníky není jednotný názor, že všude se vyskytoval prapůvodně les /snad ur-les ?/. A teprve člověk jej mýtil.
Jedinečnost historických událostí
Ladislav Ouda (10.6.2004 13:40:11)
Velmi zajímavý text. Zkusím k němu přihodit několik krátkých poznámek z pohledu přírodovědce.

Vznik technické civilizace je jedinečná událost, z tohot pohledu je krajně obtížné testovat její zákonitost a pravděpodobnost. Teď schválně budu velmi vulgarozovat, ale řekněme, že by vznik technické civilizace měl v minulém tisíciletí 50% šanci, na kostce 1-3 ano, 4-6 ne, a 1-Evropa, 2-Čína, 3-Arabové, padla 1, pak mi sice nyní můžeme vytvářet kupu zajímavých úvah, které mají společný základ, že jsou jako celek netestovatelné. Kdybychom měli tisíc paralelních Zeměkoulí, nechali je běžet v období 1000-2000, mohli bychom třeba zjistit, že Čína měla v průměru větší šance, lépe určovat příčiny, atd. Pochopitelně historie tuto možnost nemá. Přesto je její součástí pokusit se formulovat nějaké procesy, které se mohly podílet na tom, že se stalo to či ono, nicméně neměla by zapomínat, že to je děláno a posteriori vzhledem k jedinečné události. Proto je trochu legrační slediovat úvahy některách politologů a historiků např. o nové éře, řeknemě průběhu studené války, kdy se vskutku domnívají, že něco se stalo právě tak a tak, jen proto, že se to tak skutečně stát muselo, anebo že se nutně neustále uskutečnují nejpravděpodobnější řešení. Jistě by pak pro ně bylo překvapivé, kdyby měli možnost výše zmíněného experimentu a zjistili např. že Západ vyhrál Studenou válku jen v 5%, zatímco SSSR ve 14% a v 81% došlo ke globální termonukleární válce, které oba bloky zničila (nejsme v podstatě naprosto schopni z jedinečného průběhu stanovit pravděpodobnost vzniku GTW za Studené války, protože nepředvídaných faktorů je tolik, že znemožnuje předpověd dokonce i tehdy, kdybychom hlavní mechanismy změn v historii znali, je to jako pohyb vody v turbulenci)

Pokud se přesto pokusíme hodnotit a pokoušet najít hlavní příčiny toho, co se stalo, třeba i obecně, i pak je ve hře řada ukazatelů. Konkrétně ohledně možností vzniku civilizačních okruhů obecně se o tohle snažil Jared Diamond v knize "Osudy lidských společností", nejde o to, že by tak kniha měla nutně ve většině věcí pravdu, ale je rozhodně zajímavé, že pojmenoval i mechanismy, o kterých se běžně v historii nehovoří (autor je původem fyziolog), např. nepřítomnost vhodných zvířat v Austrálii a Africe k domestikaci, vliv rozložení kontinentů (severojižní průběh Ameriky), atd.
Já bych k Evropě a technické civilizaci uvedl, kromě různě rozebírané vhodnosti a nevhodnosti jednotlivých myšlenkových směrů pro vznik vědy a kapitalismu (desakralizace přírody v monoteismu, atd., atd.) a rozbor historie vedoucí nejprve ke vzniku necentralizovaných států, rovnováže sil a nevzniku žádné říše ve středověké zípadní Evropě, také věc v podstatě náhodnou. Jedním z faktorů může být i to, že západní Evropa nebyla tisíc let před nástupem technické civilizace ovládnuta jiných kulturním okruhem. Proč? Jedna výhoda je, že je na okraji Eurasie, z jedné strany bylo váchodní křesťanstvo, které ěmlo hlavního púrotivníka opět dále na východ, bylo obráceno na něj a sloužilo západní Evropě jako štít a i kvůli tomu a prostě vzhledem ke štěstí nikdo nevyplenil v nevhodnou ranou dobu rozvíjecí centra yápadní Evropy. Kdo může dobře posoudit např., pokud by v r.1241 náhle nezemřel Ogedej a Batu s "hordami" neotočil (důvodů k návratu měl řeba i víc, nicméně to nemění na tom, že Itálii žádná relevantní vojenská síla nebránila) a následně spálil sever Itálie včetně až říma stejně důkladně jako Kyjev, Chorezm, Bucharu - čímž tohle provedl prívě číně, islámmskému okruhu i Rusku, případně se prošel až do Francie, že by tím nezastavil nástup renesance a nakonec by západní Evropu někdo "eurocentricky řečeno" nepředběhl. Šance této události je opět nestanovitelná.

Konečně k závěru článku. Autor popírá sám sebe. Nakonec se skutečně opět přihlásí k universalismu. Zkritizoval jej předtím, ale náhle bez udání důvodů např. nazývá kapitalismus jedem, apod. Proč? A jsem opět u metafyziky :o)
Dodám jen názor, že např. vývoj v Číně v letech 1650-1850 rozhodně nepředstavoval alternativu k záp.Evropě, protože sice dosáhl značné stabilizace a v podstatě populační exploze jako západ, ale za cenu stále se snižující životní úrovně rolníků, životní úroveň i technologie používané an veknu byli v 19.st horší než v 11.st, mimo jiné ve výsledku povstání Tchajpingů, dočasný pokles populace, dále už silný vliv kontaktu se Západem, nicméně bez něj by byl asi pravděpodobnější další dramatický průběh, pokles populace a v podstatě opakování spirály známé z historie včetně rozpadu číny zase na nějkou dobu, atd. Nejde mi ani o to, co se přesně stalo, nicméně se domnívám, že například společnost zemědělských komun v netechnické civilizaci v střednědobě stabilním systémů je dlouhodobě nestabilní, protože bobtnající populace nakonec způsobí krizi, která danou společnost katastroficky složí.
Ještě poznámka, už zemědělská revoluce a netechnická civilizace způsobila ekologickou devastaci světa konkrétně likvidací naprosté většiny lesů mírného pásu (spolu s raným nástupem technické, kdy se hodně používalo dřevo)

Přidat komentář