V mnoha ohledech je to mimořádné dílo - ropovod BTC, pojmenovaný podle kavkazských metropolí, jimiž se vine jeho potrubí, a tureckého středomořského přístavu Ceyhan, kde svoji podzemní pouť jím protékající kaspická ropa končí, k sobě od formálního uvedení do provozu 25. května 2005 poutá mimořádnou pozornost.
Potrubí o šířce přes 1 m a celkové délce 1 760 km prochází třemi zeměmi (445 km se nachází v Ázerbajdžánu, 245 km v Gruzii a 1 070 km v Turecku). Proteče jím 1 milion barelů ropy denně (bpd) rychlostí 2 m/s. Pohání ji celkem osm pump, které ji vytlačí v nejvyšším úseku až do 2 800 m nad mořem. Ropa bude, přinejmenším zpočátku, pocházet z azerských polí Azeri, Širag a Gunešli o celkovém objemu 5,4 miliardy barelů (0,5 % světových ověřených zásob). První tanker naplněný černým zlatem z těchto nalezišť opustil Ceyhan na konci loňského roku (dříve se potrubí nenaplnilo). Majitelem ropovodu, jehož stavba přišla přibližně na 3,4 miliardy USD, je BTC Pipeline Company, v níž hlavním podílníkem je British Petroleum (30,1 %), následováno Ázerbajdžánskou státní ropnou společností (SOCAR, 25 %), Unocalem (8,9 %), Statoilem (8,7 %) a dalšími menšími akcionáři.

Západní veřejnost se pohodlně usadila do hlediště - k televizním obrazovkám - a vyslala své oči a uši - novináře - aby pro ni v přímém přenosu zprostředkovaly další díl z volné série Barevné revoluce v postsovětském prostoru. Po Gruzii, Ukrajině a Kyrgyzstánu, kde fraška v podobě zmanipulovaných parlamentních voleb všude způsobila masové protesty a změnu politického režimu, byl tentokrát na řadě Ázerbajdžán. Ke zklamání mnohých se tak nestalo. Znamená to ale opravdu porážku demokracie?