Němečtí filosofové v základním interdisciplinárním díle podávají přehled dějin teleologického myšlení od antiky do součastnosti a osvětlují odmítání teleologických jevů v novověké přírodní vědě. Ukazují, že antiteologické pozice ve vědě jsou vnitřně rozporné a vycházejí z předpokladů, které nelze v samotných přírodních vědách diskutovat. Autoři docházejí k závěru, že člověk vposled stojípřed alternativou: buď interpretovat přírodu teleologicky, nebo chápat samotného člověka antropomorfisticky.
Oikoymenh
Sigmund Freud a Ludwig Wittgenstein byli současníky. Freud stvořil psychoanalýzu a Wittgenstein byl možná největším filosofem 20. století. Oba myslitelé se v zásadě zabývají zakořeněným sklonem člověka podvádět sebe sama. Kniha přivádí oba myslitele společně do arény postmodernistického setkání. Problémovou otázkou je – která z obou filosofií pro nás dnes představuje lepší formu relevantní „terapie“? Nebo je to neustále otázka soupeření mezi oběma?
Triton