Sigmund Freud a Ludwig Wittgenstein byli současníky. Freud stvořil psychoanalýzu a Wittgenstein byl možná největším filosofem 20. století. Oba myslitelé se v zásadě zabývají zakořeněným sklonem člověka podvádět sebe sama. Kniha přivádí oba myslitele společně do arény postmodernistického setkání. Problémovou otázkou je – která z obou filosofií pro nás dnes představuje lepší formu relevantní „terapie“? Nebo je to neustále otázka soupeření mezi oběma?
Triton
Práce z oboru filosofie politiky, která chápe politický život konkrétního společenství jako proces, v jehož průběhu dané společenství organizuje hospodaření se všemi svými silami i zdroji, duchovními i hmotnými. V základu politického života se evidentně nacházejí důležité duchovní zkušenosti a postoje daného společenství, které však nebývají vždy věrohodně rozpoznávány a to zřetelně deformuje dobrý a úspěšný chod společenství.
Triton
M. Skovajsa: Klasická koncepce politické kultury v díle Gabriela A. Almonda
M. Dopita: Sociální topografie Pierra Bourdieua v českém prostředí
V. Hloušek: Stále ve znamení kontinuity? Švýcarský stranický systém a jeho vývoj
K. Weger: Belgické regionální a komunitární volby 13. června 2004. Země na cestě k rozpadu?
V. Fiala: Vznik politických stran v zemích lusofonní Afriky
R. Chlup, Struktura a antistruktura: Rituál v pojetí Victora Turnera II.
Z. R. Nešpor, Bible českých exulantů a tajných nekatolíků v 18. století
M. Balabán, Spravedlnost ve Starém zákoně
Z. M. Kostićová, Mayská lidská oběť a sebeoběť podle Relación de las cosas de Yucatán
Anotace - Knihy - Jiří Olšovský: Niternost a existence - Úvod do Kierkegaardova myšlení
Máte nějaký nápad nebo připomínku k této anotaci? Četli jste knihu a chcete se podělit o své zážitky? Račte vstoupit do diskuse.
Jiří Olšovský: Niternost a existence - Úvod do Kierkegaardova myšlení
Søren Kierkegaard (1813–1855) vystupuje ve svém díle s novým důrazem na lidskou existenci, jež se za určitých podmínek může učit žít v pravdě a svobodě. Skutečně existovat je obtížné a Kierkegaard byl jedním z prvních, kdo přinášel opravdu hluboký pohled do tajemství lidského existování, kdo otevíral cestu i k nadějeplnému životu. Být sám sebou je obtížný úkol; k tomu je nutný sestup do svého vlastního nitra a právě konkrétně-vroucí myšlení zdárně pomáhá překlenout všechny překážky na cestě k niternosti – k sebeuskutečnění.
Monografie Jiřího Olšovského (Filozofický ústav AV ČR) se v přehledně členěných kapitolách, zčásti publikovaných v letech 2000–2003 na stránkách odborných časopisů (Estetika, Theologická revue, Filosofický časopis), pokouší přiblížit ke Kierkegaardovu hlubšímu myšlení a čtivým způsobem je ukazuje jako inspirativní i pro dnešek. Olšovský sleduje Kierkegaardovo dílo v celé jeho šíři, od osobních motivů (vztah k otci či nerealizovaný vztah k opuštěné snoubence Regině) přes poetická díla jako vzpomínky či oblíbený Svůdcův deník až samozřejmě po knihy nejdůležitější jako jsou Bázeň a chvění či Nemoc k smrti.
Akropolis