Kniha věnovaná Michelu Foucaultovi se skládá ze dvou částí. V první se Pavel Barša zabývá Foucaultovou politickou filozofií, kterou chápe jako radikalizaci osvícenství. Josef Fulka se ve druhé části zaměřil na texty, které Foucault věnoval literatuře.
Dokořán
Publikace objasňuje příčiny, vznik, průběh a řešení konfliktů v mezinárodní politice. Text reaguje na změny v mezinárodních vztazích v posledních desetiletích.
Portál
M. Skovajsa: Klasická koncepce politické kultury v díle Gabriela A. Almonda
M. Dopita: Sociální topografie Pierra Bourdieua v českém prostředí
V. Hloušek: Stále ve znamení kontinuity? Švýcarský stranický systém a jeho vývoj
K. Weger: Belgické regionální a komunitární volby 13. června 2004. Země na cestě k rozpadu?
V. Fiala: Vznik politických stran v zemích lusofonní Afriky
Anotace - Knihy - J.M.Heaton: Wittgenstein a psychoanalýza
Máte nějaký nápad nebo připomínku k této anotaci? Četli jste knihu a chcete se podělit o své zážitky? Račte vstoupit do diskuse.
J.M.Heaton: Wittgenstein a psychoanalýza
Sigmund Freud a Ludwig Wittgenstein byli současníky. Freud stvořil psychoanalýzu a Wittgenstein byl možná největším filosofem 20. století. Oba myslitelé se v zásadě zabývají zakořeněným sklonem člověka podvádět sebe sama. Freud k tomuto problému přistupuje z psychiatrického hlediska – léčba neurózy, psychózy, perverze a tak dále. Domnívá se, že jeho čtenáři dokáží prohlédnout sebeklamy neurotiků, které popisuje. Na druhé straně Wittgenstein se vůči sobě i svým čtenářům staví ironicky a věří, že jsme téměř jistě klamáni, i když nás analyzoval ortodoxní psychoanalytik. Vštěpuje nám pocit, že jazyk, pochopení a poznání představují jenom tenoučkou síť nad propastí. Kniha Wittgenstein a psychoanalýza přivádí oba myslitele společně do arény postmodernistického setkání. Problémovou otázkou je – která z obou filosofií pro nás dnes představuje lepší formu relevantní „terapie“? Nebo je to neustále otázka soupeření mezi oběma?
Triton